Nečekaný rok doma nám přinesl vycházky. A protože chodíme skoro každý den na vycházku stejnou, umožňuje nám to důkladně se seznámit s našim okolím. Tak trochu se ve vzpomínkách vracím do období, kdy jsem chodila pravidelně běhat. Skoro stejná trasa každý den mi umožňovala pozorovat rychlé proměny lesa. Změny byly pozoruhodné hlavně na podzim a na jaře. Zatímco v létě a zimě zůstával les víceméně stejný, na jaře stačilo vynechat dva dny, a najednou člověk běžel úplně jiným lesem. Teď les objevujeme do posledního detailu, což nám umožnilo objevit dokonalý domácí šípkový čaj.
Stejné to bylo i teď. Během podzimních vycházek nám les a okolí lomu ukazovalo každý den jinou tvář. Čím méně listí bylo na stromech, tím hlouběji jsme se nořili do jejich vrstvy na zemi. Hledat houby bylo každý den obtížnější, což ale vůbec nevadilo, protože čím více postupoval listopad, tím více houby ztrácely ze své lahodnosti. Houbám se pod listím schovávalo lehce. Naše hry na schovávanou byly ale s každým dnem více obtížné. Ono se totiž mnohem lépe schovává v zarostlém lese, než mezi stromy s opadaným listím.
Co se ale od začátku října nezměnilo jsou plné keře šípků a trnek, kterými je lemován pás kolem lomu. A tak jednou týdně vyrážíme, nejenom s autem na dálkové ovládání, se kterým je v loužích velká zábava, ale i s košíkem, abychom si nasbírali zásobu těchto pokladů na celou zimu. Vždyť už jenom pohled na tyto ohnivě zbarvené plody je tak zahřívající! A to nemluvím o lahodné chuti trnkového likéru, nebo společném pití šípkového čaje u večerního Harryho Pottera 😉
Jak si tedy udělat dokonalý domácí šípkový čaj?
Na domácím šípkovém čaji je vůbec super, že jeho příprava je jeden velký obřad.
- Nejdřív do hmoždíře hodíme hrstičku vysušených šípků.
- Nejbližší dítě poprosíme, aby šípky podrtilo.
- Podrcené šípky vložíme do sítka, to pak do konvice.
- Zalijeme vlažnou vodou.
- My konvici pokládáme na stojan s čajovou svíčkou a necháme louhovat klidně několik hodin.
- Pak už jenom popíjíme (ideálně u společenské hry, nebo pohádky)
Na čaj je dobré sbírat tvrdé šípky, ty se lehce drtí i suší. Měkké šípky se suší obtížně, chce to vysušit v troubě, a jsou vhodnější na marmeládu nebo likér. A úplně nejlepší je je během vycházky vycucávat přímo ze šlupky do pusy. A když to naučíte i své děti, tak už nebudete potřebovat žádné bonbóny.
Asi by bylo dobré si říct, k čemu jsou ty šípky vlastně dobré. Já nejsem moc učebnicový typ, jím intuitivně to, na co mám chuť, nebo to, co mne přitahuje vzhledem. Nebo to, co je právě dostupné. Neřeším, co která potravina obsahuje, protože věřím, že od okamžiku, kdy se naučíme naslouchat vlastnímu tělu, nám ono samo řekne, co jíst, a co ne. Řekne si, co potřebuje, a co by pro něj bylo už zbytečné, nebo by mu dobře neudělalo.
Takže proč?
Šípky obsahují hodně vitaminů, nejznámější jsou pro svůj obsah vitaminu C, ale také B-koplex, PP, K,E. Otázkou je, jestli tyhle vitamíny přežijí naše sušení, ale pokud tomu budeme věřit, určitě tomu tak bude. Proto je využíváme jako bohatý zdroj vitaminů, a tak krásně posilují naši imunitu.
Příznivě působí na
- látkovou přeměnu (při jarní únavě, těhotenství, kojení)
- při infekčních onemocněních
- zvyšování odolnosti proti chřipce, ale i paradontóze
- hojení zlomených kostí a špatně se hojících ran.
Nejlepší je, že tyto příznivé účinky mají v sobě všechny šípky, bez ohledu na odrůdu růže. Tak mi to alespoň bylo řečeno, a já tomu věřím. My máme na zahradě nekolik odrůd anglických růží, které mají takové ty obří dekorativní šípky. Ty lze zpracovat taky, pokud je zrovna nechceme použít do adventních věnců 😉
