To si tak máte svůj život. Děti, manžela, mimořádně flexibilní práci… A ono to funguje. Jenže chcete cestovat a doma strašně brblete. Až se manžel naštve a pošle vás někam. A vy teda odjedete třeba do Indie, přestože vás ta země sice nikdy moc nelákala, ale jóga vás fakt baví a ten instruktorský kurz jste si stejně chtěla udělat. No a samozřejmě máte hrůzu z toho, jak jsou všichni kolem jógy strašně spirituální a nejí maso a všechno berou moc vážně.
Takže jsem plna předsudků a strachu z předsudků vyjela. No a světe div se, bylo to skvělé. Říkají se takové ty věci, jak člověk v Indii pozná sám sebe, nahlédne do svého nitra, najde životní cestu a zažije zázrak. Už jenom při čtení každého takového příběhu se mi střídavě zvedal žaludek a chytali mne záchvaty smíchu. Jenže, světe div se, zažila jsem všechno…
Ale ten největší zázrak přišel až v den závěrečných zkoušek v podobě sms od mého muže.
Seděli jsme v tom nejvíc nejskvělejším božím hostelu na Varkale, v nadšení z čerstvých certifikátů a smutku z blízkého odloučení kouřili ani nevím co, když se na telefonu ukázalo:
V PRÁCI BUDEME POUŠTĚT TĚLOCVIČNU S KANCELÁŘÍ, NECHCEŠ SI JI PRONAJMOUT?
ANO, ANO, JASNĚ, ŽE ANO.
Moc jsem nepřemýšlela. To jsou všechna ta znamení, co na vás dýchají všude kolem, stačí si vybrat to svoje. A tak to začalo. A tak jsem tady. O pár měsíců později, poučená domácí realitou a s přesvědčením, že toto bude ta moje cesta.
